Často mě dojímají docela obyčejné věci…
Jedu třeba tramvají a vidím displeje malých televizí na kterých lidé sledují svoje soukromá vysílání. Je zajímavé, že i když člověk nechce, stejně se tam mrkne… asi síla přitažlivosti displeje 🙂. Nebo je to jenom moje záliba v příbězích?
Obrázky se míhají, prstíky šmejdí tam a zpátky a já můžu vidět, co mají lidé rádi.
Někdo miluje auta, a tak v tramvaji mění pneumatiky, testuje nový káry, lakuje, jezdí do myčky. Jiný rád vaří nebo se alespoň dívá na to, jak vaří někdo jiný. Další kutí a staví, jiný pozoruje ženský s umělýma řasama nebo koťátka a jiná zvířátka… Viděl jsem chobotnici chodit po mořském dně.
Jsou to takové malé exkurze do pokojíků lidských myslí.
I díky nim často přemýšlím o tom, čím se každý den živím já a jak mi to chutná…
Protože co sním, to budu muset vyloučit.
