Jan Budař je mnohovrstevnatý tvůrce – herec, scenárista, režisér, hudebník, spisovatel i malíř. Má silnou individualitu – jde vlastní cestou, neřadí se do škatulek a rád experimentuje. Je v něm hravost a dětskost, ale zároveň hloubka a vážnost – dokáže být ironický, laskavý i provokativní. Působí jako intuitivní a citlivý umělec, který se nebojí odhalit vnitřní svět. Je originální a někdy kontroverzní, protože si dovolí vybočit z mainstreamu. Je pracovitý a univerzální – jeho tvorba zasahuje literaturu, film, hudbu i výtvarné umění. Z jeho osobnosti je možné vyčíst kombinaci citlivosti, vnitřní svobody a odvahy jít proti proudu. Není to “uhlazený umělec”, ale spíš nezávislý tvůrce, který si stojí za svým.
*****
Obrázky, malby, ilustrace Jana Budaře / Pictures, paintings and ilustrations made by Jan Budar
„I love the feeling when I’m in an endless space inside me where my creative stream springs out ( we might call it imagination). The rest of the outside world vanishes away and is melted by this enormous river of creativity. I belive that this is the source of everlasting love we are made of. And I also belive that this space is a common place – one universe of endless possibilities that we’re all diveing in during our journey that we call life.“
Všechny originály jsou prodejné.
Ilustrace z knihy Princ Mamánek: 100 000,-. (jejich zakoupení podpoříte vznik filmu „Největší tajemství Leopolda Bumbáce“, vaše jméno nebo firma se objeví v závěrečných titulcích filmu).
Volná tvorba – akvarely, olejové pastely, tuš nebo kombinovaná technika na papíře: kolem 30 000,-.
Plátna (akvarely i oleje): kolem 50000,-
Každý zakoupený originál je dodán s ručně psaným certifikátem v tomto znění:
Stvrzuji tímto, že obraz (název) je majetkem pana/paní (jméno).
Je mi ctí, že se obraz stal součástí soukromé sbírky výše uvedeného majitele/majitelky.
V (místo, datum, podpis) Jan Budař
Pro informace o dostupnosti obrazů, pište na adresu:obraz@janbudar.cz
…
„Život mých obrázků mě nepřestává fascinovat. Kdykoliv se v mém soukromém ateliéru ocitne někdo, kdo si vybírá můj obraz (ať už kupuje nebo ode mne dostává dárek), vždy jsem velmi zvědavý, které obrazy návštěvníka zaujmou. Je to zcela nepředvídatelné. Jako by měly obrazy svůj vlastní život a čekaly na „svého“ majitele, na něhož se usmějí, mrknou, svedou ho a nechají se odnést do nového domova. Ten proces vzájemného namlouvání mě nesmírně baví a ukazuje mi, že můj vlastní výběr favoritů a outsiderů je jen jeden z mnoha a kdokoliv jiný může moje podceňované kusy milovat jako svoje oblíbence a naopak. A díky tomu miluji každý svůj obraz, protože vím, že tam někde ve světě žije jeho láska… “ (Jan Budař)
…
Zavražděný papír
Naber si pěkně na štětec barvičku (je jedno jakou, ale tyrkysová je dost parádní), vezmi velký tvrdý (čím tvrdší a větší, tím lepší) papír a tu barvičku na něj nanes. Pak chvíli počkej; je to velký krok! Potom opět bezohledně zmáčkni tubu a nech štětec ať si šmrdlá, ťupá, krouží a brázdí křížem krážem po papíře jak ho/tě jenom napadne. Nevymýšlej, co budeš kreslit (to by ses zbytečně zdržoval a ukrad by sis to nejcennější), jenom dávej barvy na běloskvoucí panenský papír a tím ho jednou provždy znič. Pošli ho do věčných lovišť, skartuj ho, znehodnoť, pohřbi. Dej mu, co mu patří – zánik v duhových výstřicích všech smrtí a zrodů života. Nemysli na umění (to by byla pošetilá zbytečnost i když tak lákavá!). Umění je stejně mrtvé, neboť je v něm dávno dovoleno vše a díky tomu žije v každém z nás. Děti, co kreslí všechny stejně by o tom mohly vyprávět!
Když se nějaký dětský obrázek zachová, někdo chytrý ho zarámuje do pěkného, drahého rámu a pověsí na zeď někam, kde svítí slunce, vždy bude to dílo mít zcela nevyčíslitelnou hodnotu. A to nejen pro autora, ale i pro všechny, kdo autora milují. Jak prosté! Jedinečná galerie je na světě. Umění je všude a ve všem a v přírodě nejvíc a na tu nikdo z nás nemá a tak nič barvičkou bílý papír jeden za druhým, tvoř si svou jedinečnou výstavu s názvem “Zavražděný papír”. Penetruj do něj, pomiluj ho, ber si ho jak nadržený jelen svoji laň a mysli jen na ten nádherný dětský pocit; rozpatlat barvu v tlusté a pokud možno hodně mazlavé vrstvě. Kochej se tou nezměrnou svobodou. Koupej se v bezedném oceánu dětské tvořivosti z něhož navždy čerpají a čerpali všichni mistři světa.
Jo!!!! Buď! Buď svobodný…
Střídej barvičky – hnědá, oranžová, zelená… mrksej je na papír, dělej všemožné zvuky, mluv si u toho nahlas, co ti jen myšlenka vrhne do úst a užívej si to grandiózní bezčasí, kdy nemusíš nic dokázat. Jen zničit papír…
Kreslíš si a není kdo by určil, zda jsi dost dobrý, zda červená je na správném místě, jestli žluté náhodou už není moc. Ne! Jsi jen ty a s tebou tvá duše, srdce, penis, vagína, zadek, předek, dítě, tyran, milenec, bojovník i kněžka; vy všichni se vrháte skrze štětec na papír a kocháte se barvičkami.
“Co je umění ať rozhodnou druzí, ty zatím tvoř,” řekl Andy Warhol.
Je mi čtyřicet tři let, tolik a tolik jsem toho už vytvořil, přesto mám pocit, že teprve teď jsem zničil svůj první dospělý papír. Jako dítě jsem jich jistě zničil hodně, ale pak jsem uvěřil dospělým, že je důležité mít vše správně, neplýtvat barvou ani papírem a hlavně, že je hodně užitečné nakreslit něco pěkného a pořádného.
Od té doby jsem se bál ten bělostný a dokonalý papír pokazit.
Už nikdy víc! Kde jsou nějaké papíry? Kde jsou, žádný přede mnou není v bezpečí…
“ (Jan Budař)
