Jsou dvě věci, které se o slávě zas tak často neříkají: Být slavný je rozhodnutí. Ustát slávu vyžaduje nesmírně mnoho energie a práce. Každý, kdo si přeje být hercem si zároveň přeje i slávu, pokud kdokoliv říká, že to tak nemá, neprozkoumal ještě dost upřímně svoje nitro. Sláva k herectví patří a to jak ta dosažená, tak i ta toužená, nedostižná a nakonec i ta odcházející. Sláva je silně návyková droga (o tom by měl
Herec může na jevišti dělat všemožné bláznivé kusy, může je dělat i před kamerou, doma v pokojíku, v koupelně, na ulici, v hospodě. Může křičet, řvát jako lev, může ječet tak, až zmrazí prostor jako čaroděj, který proklíná, může rychle běhat a vůbec vytvářet zbrklé pohyby, které představují vášeň, může se naopak pohybovat a mluvit velmi rozvážně a pomalu a hle, hned vypadá mnohem moudřejší a hlubší. Může taky říkat jenom pravdu a vida, lidé se smějí