Vítěz – film ve věznici Pankrác
20.12.24 jsme s Petr Horký promítali náš krátký film VÍTĚZ v Pankrácké věznice. Byl to silný zážitek. Přikládám pár zachycených dojmů z této výjimečné události.
Proběhly dvě projekce (v 15 a v 16h). Každou z nich navštívilo cca 30 vězňů. Seděli v tichu na židlích, když jsme vešli do nevelké místnosti. Bylo cítit jejich vzájemné napojení, jako bychom se ocitli v ohradě se stádem, které mezi sebou vnímá každý sebemenší pohyb. Třicet upřených pohledů četlo naše těla. Pustili jsme VÍTĚZE.
Během projekce jsem měl pocit, že diváci s příběhem jdou a na konci první projekce jsem při katarzi cítil dojetí. Už vím, že to není moje dojetí, protože já jsem film viděl nesčetněkrát, ale že v tu chvíli telepaticky vnímám dojetí některého z diváků. Po filmu se zvolna rozproudila debata. Vězni mohli položit dotaz přímo nebo ho anonymně napsat na papírek (některé jejich postřehy a otázky jsou k přečtení na přiložené fotce).
Zazněly zajímavé a mnohdy inteligentní otázky. Jeden z vězňů mě potěšil, když mi řekl, že vnímá komplexnost a široký záběr mojí osobnosti (s tímto pohledem se u diváků setkávám spíš zřídka, většinou mě ztotožňují s rolemi v nichž mě viděli). Jiný vězeň byl pro změnu nadšeným Petrovým fanouškem.
Z debaty bylo cítit, že podobný příběh s šikanujícím rodičem mnozí vězni dobře znají. Při besedě jsme si všichni uvědomovali, jak obrovský dopad má na život dítěte podpora (nebo naopak nepodpora) jeho rodičů a jak silně to ovlivňuje další život. Ředitel věznice nás ujistil, že další, živější debata se mezi vězni rozproudí už bez nás. Ukazuje se, že film Vítěz v divácích opakovaně probouzí ochotu přiznávat věci, které je tíží jako tajemství, často také po shlédnutí filmu sdílí svoje zážitky z dětství, které formovaly jejich životy.
Jeden z vězňů znal moji hudební tvorbu a při loučení se mě zeptal: “Kdy vyjde vaše další řadové album?” Mile mě tím překvapil.
“To teď nevím,” odpověděl jsem, “ale už kvůli vám ho musím vydat.” Dodal jsem s úsměvem a za ten vyslovený závazek jsem moc rád.
Mezi projekcemi jsme měli možnost si poslechnout vězeňskou kapelu. Dojalo mě jejich nasazení. Pět chlapíku v modrých vězeňských stejnokrojích hrálo jak o život. Měli trému (taky bych měl!) a dali do své originální produkce srdce. Při našem upřímném potlesku zažili dětskou radost.
Když jsme s Petrem film VÍTĚZ udělali, řekli jsme si, že by nám dávalo velký smysl promítat ho ve věznicích a na školách a tak je možné, že další podobné projekce ještě uskutečníme. Držte nám palce.
Děkujeme panu řediteli Alexandru Vidlákovi a zástupci ředitele panu Jiřímu Divišovi za možnost uskutečnit projekce a besedy s Vítězem v Pankrácké vazební věznici. Děkujeme také kaskadérovi a herci Radku Brunovi za pomoc při realizaci této události. Náš dík patří také Radmile Telvákové za odborný terapeutický dohled nad tímto projektem.
#janbudar #petrhorky #kratkyfilmvitez #pankrackaveznice
Reakce diváků z předpremiér:
***
O projektu VÍTĚZ:
krátký film s besedou (120 min s 20 min pauzou)
„Je to film našich vnitřních kluků,“ říkají Jan Budař a Petr Horký. „Někdy chce odvahu přiznat si, jaký s nimi máme vztah. Komedie to není, ale to neznamená, že se nemůžete smát.”
Petr Horký a Jan Budař jsou výrazné osobnosti naší kulturní scény. Oba svými aktivitami obsáhnou hned několik oborů. Na projektu VÍTĚZ spojují své tvůrčí síly jako dva filmaři – režiséři, ale i jako moderátoři a „muži na pódiu“. VÍTĚZ (krátký film s besedou) představuje divákům nejenom jejich patnáctiminutový hraný film, ale i následnou moderovanou debatu obohacenou o povídání obou mužů. A že mají oba o čem vyprávět… Mluvit je možné o čemkoliv. Moderuje, odpovídá, ptá se: Petr Horký a Jan Budař a také diváci, kteří mají chuť klást dotazy nebo sdílet své životní zkušenosti. Těšíme se na výpravu za hledáním chlapské duše, na setkání, povídání i na lidské katarze, které sdílení hlubokých témat často probouzí a otevírá tak naše srdce a proměňuje životy.
Po skončení programu následuje autogramiáda.
O filmu VÍTĚZ
I otec může být čulák.
Krátký film VÍTĚZ (15 min) natočili dva režiséři – Petr Horký a Jan Budař.
Snová poetika příběhu vykresluje sílu vztahu otce a syna a význam uzdravení ran, které mohou rodinné vazby přinášet. Tento film by se dal charakterizovat jako psychologicko – autobiografický.
Jan Budař se zhostil i hlavní dvojrole – úspěšného spisovatele, který sdílí svůj dávný zážitek s otcem (Jan Budař) s nímž hrál jako osmiletý šachy. Ve filmu dále hrají: Terapeut (spisovatel Josef Formánek), Malý Honzík (Michael Vesecký), Mladá žena (Jana Badíková) a Zralá žena (Radka Fišerová).
Autor plakátu: Jano Zajíc (www.onostudio.cz)
***
Petr Horký:
režisér, dokumentarista, producent, spisovatel, moderátor, cestovatel, polárník.
Jan Budař:
herec, režisér, spisovatel, hudebník, producent, výtvarník, moderátor
Těšíme se na setkání s vámi…
Děkujeme za podporu!
