12. Mirka (Uletěl orlovi)
Řek jsem jí Mirko, Mirko, Mirko
život je jako pírko
ve větru
Jsou chvilky hezký, jsou chvilky těžký
a stejně nakonec
skoro pořád
chodíš pěšky
A když si sedneš, anebo lehneš,
probudíš se, pak zase spíš a pak si řekneš,
život je jako pírko ve větru
Mirka mi pak šeptla,
že co se pírka týká,
že se to tak často říká
takhle nějak fádně
vnímá to však stejně,
když se cítí špatně,
jak se říká na dně.
Jako by jí zvláštní vítr
nesl kamsi s hejny pírek
a do krabičky od sirek
má chuť se někdy schovat
a normálně se zavřít
a tak nějak tam dožít.
Já jsem chvíli mlčel
popřemýšlel o tom
a pak jsem prostě řekl:
Jsou chvilky těžký, jsou chvilky hezký
a stejně nakonec skoro pořád
chodíš pěšky
Mirka se pak zvedla
chvíli na mě koukala,
mlčela, koukala, koukala a mlčela
a pak šla domů
pěšky