4. Moje píseň (dosud nevydáno)
Muži tak mámili, toužili, štěkali
Ložnice skrývali za tenké rolety
A pak se pýřili, žádali, plakali.
Tančili se smrtí staříci století.
.
Muži mě kdejakou jistotou lákali
Ač se jim drolila jak hlína na hrobě
Jak malí chlapečci z balkónů skákali
Volali statečně mám vás rád obě!
.
A mě zbyla zas jen má hlubina nezměrná
Možná že nezkrotná nikdy ne průměrná
A taky věta tak nahá a dotěrná
zůstanu sobě navždy věrná.
.
Ženy mě těšily, strašily, snášely
Pomluvy dávaly za dobré rady
Pro zájem mocných oči své zhášely
Za lásku skrývaly své drobné zrady
.
Byla jsem vším čim jen žena může stát se
Holčička, královna i milenka nehodná,
co bude vždy poznávat, hledat a ptát se
I ve svých vězeních bude vždy svobodná
.
Vždyť zbyla mi navždy má hlubina nezměrná
Možná že nezkrotná nikdy ne průměrná
A taky věta tak nahá a dotěrná
zůstanu sobě navždy věrná.