Ve spolupráci s www.litografia69.sk jsem měl krásnou možnost vyrobit si v listopadu 2025 v grafické dílně v Říční 11 v Praze na Malé Straně dvě svoje litografie – „NOVÝ ZAČÁTEK“ a „VESMÍR“.

Obě litografie mají stejný limitovaný počet: podepsaná edice má čísla 1 – 69.

Cena jedné litografie je 169 Euro (4225 Kč).

Rozměr: 50/35cm

Litografie a její umělecká hodnota. 

Čtyřbarevná litografie (černá, zelená, žlutá a červená) je bez rámu, je k ní přiložen podepsaný certifikát o vlastnictví. Litografii mohu po domluvě osobně předat v Praze.

Pár slov Jana Budaře o vzniku litografie „NOVÝ ZAČÁTEK“

„Jak jsem se stal výtvarníkem“

Byl to pro mě vskutku iniciační proces, vyrábět moji první litografii. Obrázek se kreslí na kámen (Solhofenský vápenec) nejdříve tužkou (ti méně zkušení jako já) a potom černým inkoustem. U jiných materiálů a technik jako je papír, akvarel, plátno, olej je možné obraz opravovat prakticky do nekonečna což u litografie nejde a to mě na pár hodin doslova paralyzovalo. Tužka vám sice pomůže, protože její tahy se do finálního obrázku nepřenesou, ale gumovat vápenec nemůžete. A když pak tuší kreslíte na kámen; tam už vám nepomůže vůbec nic, protože stopu, kterou inkoust zanechá uvidíte na vaší litografii. Nikdy jsem se nepotrápil s pocitem zodpovědnosti a vlastní nedostatečnosti jako u svojí první litografie. Doslova jsem se zhroutil. Rozklepalo se mi tělo, hlava se nedokázala zbavit šíleného strachu z chyby. Hodiny jsem v dílně skicoval na papíry jeden obrázek za druhým a přemýšlel, co nakonec na kámen překreslím. Věděl jsem, že do rána to musím mít hotové, protože se začne tisknout (kluci tiskaři byli tak hodní, že mě nechali v dílně i po jejich pracovní době, asi jsou na zhroucené umělce zvyklí). Ubíhala hodina za hodinou…

Nakonec jsem zvolil poměrně jednoduchou kresbu ženy, která stojí ve vyklizené místnosti s červeným kobercem a žlutými stěnami. Nábytek je již odnesen, obrazy sundány (jen hřebíčky po nich zůstaly), květiny odevzdaně stojí na svých židličkách, aby byly už za pár chvil opatrně odneseny do stěhovacího vozu, zatímco si žena v červených šatech bez podprsenky pomalu vypije svoji lahodnou kávu. U toho se bude loučit s tím, co vše v tomto pokoji zažila a přemýšlet nad tím, co ji asi čeká v dalších pokojích jejího života…

A ještě jedna dobrá zpráva na závěr: díky pozvání Mišo Malichera a projektu litografia69 jsem se oficiálně stal výtvarníkem a to i přesto, že na to nemám žádné školy, protože lidem, kteří usedají za Solhofenské vápence, aby na ně kreslili svoje obrázky říkají mistři tiskaři „výtvarníci“ (smích).

(Jan Budař – 4.12.25 v Praze)